Jak jsem slavila Velikonoce
Moje druhá vzpomínka na „šlehačku" je z období puberty (občas se stále objevující) a je zatemněna útěky, schováváním před hochy s pomlázkami spletenými z bužírek a obrovskými tmavofialovými „jelity", která se objevila poté, když jsem utíkala příliš pomalu.
Vzhledem k těmto skutečnostem jsem neměla Velikonoce moc v lásce. Jistě, můžete namítnout, že jsem se po opuštění školních brázd neměla relativně čeho bát, ale nějak mi chyběl potřebný startovací moment, který by mi opět ukázal Velikonoce v lepším světle. Znamenali pro mě pouze prodloužený víkend a lenošení u televize.
Doufala jsem, že se to snad změní po narození dcery a také se tak stalo. Minulý rok, když táhlo mé princezně na dva roky, to bylo celkem roztomilé, naučila jsem jí triviální básničku: Vezmi žlutou tužku..., přičemž malá říkala jen závěrečné slovo verše, takže její báseň byla: Tuku, uku, tajíš, majíš. Tedy v překladu: Tužku, hrušku, talíř, malíř a s tím jsme si, s velkým úspěchem, vystačily u všeho příbuzenstva a sousedstva. V rámci mé propagace zdravé výživy dítěte jsem většinu výslužky spořádala s manželem, takže jsem si myslela, že mě Velikonoce opět začnou bavit.
Bohužel jsem nepočítala s tím, co přišlo tento rok. Tentokrát jsem naši skoro tříletou slečnu naučila tradiční píseň: Líto, líto nesu a vnutila jsem se do „Velikonočního lítovacího týmu" ve složení mé dvě kamarádky z MaMiNy a jejich dvě dcery. Díky tomu, že přátelských rodin z MaMiNy, ve kterých mají kluky, je docela dost, bylo z čeho vybírat. Vedoucí týmu, paní MM, měla vše připravené do nejmenších podrobností. Měla při sobě dopodrobna rozkreslený plánek města s červenou cestičkou, která se vinula mezi domy označenými křížky, ve kterých přebývali chlapci a jejich rodiny, již se tetelící na naši návštěvu. Časový plán měl se započnout v 9.00 středoevropského času, počítalo se i s mírným zdržením v podobě tatínků, kteří si s dospělou částí našeho týmu budou chtít připít nějakým tím palivem na cestu do jedné, druhé až desáté nohy. Samozřejmě, že rozvrh musel být upraven poté, co jsem namítla, že někteří obyvatelé města dbají tradice „Do dvanácti a dost" (třeba jedna moje babička Vám posledním úderem dvanácté hodiny sice otevře dveře, ale okamžitě Vás vyrazí se slovy: „Je po dvanácté, přijďte až za rok!")
Jistě čekáte nějakou zradu, takže Vám vyhovím a sdělím, že jediné, co paní MM ne zcela domyslela bylo, že před nedělí, kdy chodí děvčata lítovat, je většinou sobota a zrovna v tuto sobotu byly v MaMiNě oblíbené Proměny, po kterých vyrážíme ukázat svou nově nabytou krásu do přilehlých restaurací. Myslím, že není příliš vhodné vyprávět kdy a jak náš tým došel domů, důležité je, že jsme došly a ráno vyšly. Ano, bylo to v 9.00 SEČ, ale šly jsme, no šly je příliš silné slovo, lépe řečeno šinuly jsme se od křížku ke křížku se stále se zpomalujícími tendencemi. Paní MM se sice pokoušela zvyšovat tempo, povzbuzovat k vyšším výkonům,ale zbytkem týmu jí bylo doporučeno, aby toho, v rámci zachování svého vlastního zdraví, okamžitě zanechala.
Postupem času jsme nabíraly zničující a nezměnitelné zpoždění a ručička hodin se čím dál tím více přibližovala ke dvanácti. Po dvou hodinách a necelou polovinou plánu za sebou, jsem už nejen já a paní I, ale i všechny děti značně protestovaly, ale byly jsme nehorázně umlčeny slovy: „Buďte rádi, že máte nakoledováno." Stiskla jsem čelisti a myslela si něco jako: „Já ti taky nakoleduju, to uvidíš!"
Já, mé zničené údy a mé uťapkané dítě úplně vyčerpány dorazily domů něco málo po půl jedné. Netuším u kolika domů jsme zvonily, kolikrát jsme zazpívaly, že jsme ráno nic nesnídaly, kolik sušenek jsme kde dostaly. Byla jsem ráda, že jsem maratón přežila.
Rozhodla jsem se, že příští rok budu sedět doma a koukat s Verunkou z okna.
Jen jsem málem omdlela, když o Velikonočním pondělí přijel koledovat malý pan MM, kterého vozil tatínek velký pan M autem, protože toho měl v plánu moc. Určitě mu ho vypracovala maminka – krutá paní MM.
Vaše Káťa Hlávková
PS: Protože je to již rok, co si vylévám své srdce a odhaluji své životní a MaMiŇácké příběhy na stránkách Polického měsíčníku, ráda bych všem poděkovala za příjemné a laskavé ohlasy na mé občas velmi dlouhé fejetonky. Děkuji a doufám, že se mi podaří Vás nejen pobavit, ale také trochu přiblížit fungování mateřského centra, i v dalším roce.
Přijďte na oslavy jara od 15 hodin k ZŠ a MŠ Police nad Metují (prostory před MC MaMiNa)
15:00 – 17: 00 Workshop s Green planets – výroba květinových přání ze sušených rostlin
Tvořivé dílny – výroba látkových loutek, jarních amuletů a vlasatých postaviček z obilí
Občerstvení – jarní pomazánky a Ličenské koblihy, káva a čaj
_malé.png)
