Jak jsem počítala anketu
A teď z opačného konce. V poučení pro další roky budeme určitě lépe plánovat otevírací dobu výstavy. Pro upřesnění dodávám, že v tomto prvním ročníku to opravdu jinak než na jeden den nešlo udělat, vzhledem k vytíženosti sálu Pellyho domů a následným prázdninám. Také osazenstvo připravených workshopů, nebo chcete-li dílniček, se nám na poslední chvíli trochu rozpadlo, ale to už se tak někdy stane.
Posledním rozporuplným zážitkem, který jsem z výstavy měla, byla anketa, ve které návštěvníci rozhodovali o tom, kam půjde výtěžek z dobrovolných příspěvků. Vzhledem k tomu, že se objevilo docela dost dotazů na to, proč jsme anketu dělali a jak jsme rozhodli o jednotlivých položkách, odpovídám takto: účastníci výstavy byli z celého mikroregionu Policka, takže jsme museli vyřešit otázku – co s případným vstupným tak, aby z něho mohli mít užitek i občané okolních obcí. A proto, že to byla otázka nelehká, vybrali jsme 3 naprosto odlišné oblasti s tím, že si sám dárce vstupného vybere – posezení na dětském hřišti, květinová výzdoba na autobusovém nádraží, granule pro psí útulek - nebo případně připojí vlastní nápad.
Myslím si, že tyto oblasti jsou dostatečně veřejné a využitelné nejen pro občany Police. Samozřejmě jsme museli počítat i s reálnou výší celkového vstupného, takže se v anketě neobjevil krytý bazén, letiště na Nebíčku či koncert Madonny v Peláku.
Bohužel rozhodování o výsledcích ankety nebylo jednoduché – byť by se zdálo, že to triviální je – spočítat zaškrtnutá políčka, oznámit výsledky a „rozfofrovat" korunky. Avšak vzhledem k tomu, že jsme nabídli anketu i dopoledním návštěvníkům, kterými byly převážně děti, objevil se tak nový faktor ve výsledcích a to hodně výrazný a hlasitý.
A jak to tedy dopadlo? Odpolední návštěvníci rozhodli těsným výsledkem 13:18 o zakoupení posezení na dětské hřiště, avšak výsledky nebyly tak výrazné a hlasité jako dopolední, které výrazně a hlasitě volaly po nákupu granulí a to poměrem 42:14. A proto, že výstava byla sestavená z výrobků dětí a také proto, že mi jeden renomovaný truhlář sdělil, že za výdělek z výstavy, jehož výše nepřesáhla jeden tisíc korun, bychom nepořídili ani kládu s ďolíky na sezení, rozhodli jsme se vyslechnou výrazné a hlasité vyjádření dětí a potěšit zvířenu Policka.
Na závěr se s Vámi musím podělit o opravdu zajímavé a originální nápady na alternativní využití vstupného. Opět musím podotknout, že se značně lišili nápady dopoledních a odpoledních návštěvníků.
Dospěláci měli značně vyhraněný názor – z 39-ti odevzdaných lístků se objevily pouze 3 nápady, kupodivu všechny stejné, a to příspěvek pro mateřské centrum. Po bližším zkoumání a rodinných výsleších jsem přišla na to, že jeden z nich napsal můj muž, druhý moje maminka a třetí babička – díky rodino, ale to bych asi neukecala.
Dětské nápady byly naopak mnohem barevnější. Z celkem 6-ti nápadů se 3 vzácně shodovaly – příspěvek do romských rodin a pro bezdomovce. Jeden pak chtěl poslat peníze do Afriky – no nevím, zdali bychom tím Africe nějak významně pomohli. Jeden vyplňovatel anketního lístku toužil po lepší televizi, ale nepodepsal se, tak má smůlu. A poslední nápad mi lehce vyrazil dech – ZBOŘIT ŠKOLU, byl opět výrazný a hlasitý a napsaný velkými písmeny. Tento zajímavý názor bude samozřejmě předán panu řediteli místní ZŠ, ale netuším, zdali by to stačilo alespoň na nastartování bagrů – i když dítě může doufat a naděje...
Vaše Káťa Hlávková